Archiv

Večer poezie a hudby v Lounech

• 
• 

Podrobnosti

Zveřejněno 16. 3. 2018 10:25

Bratra faráře Lukáše Bujnu známe jako autora Bohoslužebné knihy - lekcionáře CČSH (řady A-C) a přednášejícího na seminářích věnovaných liturgii. V roce 2017 vydala Plzeňská diecéze CČSH jeho básnickou prvotinu s názvem „Vzývání Panny“. Právě tuto sbírku přijel bratr Lukáš do Loun představit v pátek 9. března 2018. Jeho básně jsou jako by otevřeným oknem do autorovy duše. Poznávali jsme v nich krajinu jeho domova, smutné i radostné zážitky (Toulky a trable, Povzdech, Nářek a naděje, Propast, Osamělost, Ve staré čtvrti...) i vážné události jeho života, jakou bylo tragické úmrtí básníkova mladého přítele (Sečtené dny písní).
Velkým zdrojem inspirace je pro Lukáše příroda ve všech ročních a denních dobách (Předjaří, Léto, Zima...). V básni „Obleva“ je únorové počasí kulisou milostného vzplanutí, báseň „Krajem Karla Hynka Máchy“ se odehrává za sychravě listopadového počasí s typickými mlhami a vichrem. Je zvláštní, že autora inspiruje ponurost a nevlídné počasí. Dokonce ani v básni „Léto“ nesvítí slunce, neboť „dodýchalo v zmoklém trní“. Dalším výrazným inspiračním zdrojem je pro básníka „žena“. Objevuje ji jako „krajinu tajemství a údolí mnoha cest“ (Krajinka). Několik básní věnoval své ženě Lucii (Hostina, Před vzplanutím, Sklizeň). Čtenář v nich nemůže neobjevit láskyplný vztah mezi Milým a Milou z Písně písní. Také další texty jsou fascinovány ženstvím a najdeme v nich erotické motivy (Česačky, Krajinka, Jáma lvová, V naději). Svou lásku básník vyznává též Sofii, vtělené moudrosti, která „neskrývá své dary jen pro hořejší svět, ale svou krásu nechává slétnout také na zemi“ (Vyznání lásky Sofii). Celá sbírka nese název „Vzývání Panny“. Právě Maria je Královnou, k níž se básník utíká. K Panně putuje do Ostrova, aby jí svěřil své selhání (Pouť). Obraz Matky Boží jako bytosti hluboce lidské, která „ví o bolestech a také o nás a nezapomíná“, přestože je zároveň „vysoko nad andělskými kůry“, odkud „sestupuje v třpytu a sype hvězdy z klína“, najdeme v básni „Carmina“.
Své místo mezi Lukášovými básněmi mají také skladby, které jsou inspirované lidovými předlohami (Dřevo se listem odívá a Půlnoční mše). V řadě textů najdeme biblické motivy (Gedeonovo rouno, Strach z odpovědi, Zelený čtvrtek, Půlnoční mše, Nový Advent, Prosba a milostné básně). Dvě básně jsou uvedené jako překlady (Návnada a Mezitím).
Sbírku uzavírají tři krátké texty (Křižovatka, Nemocnice a Chrám), které jsou nejmladší částí sbírky. Vznikly v roce 2013, zatímco ostatní básně byly napsány ve dvou etapách v letech 2000 - 2006 a 2009 - 2011. Čtenář v nich rozpoznává starý žánr - apoftegmata, příběhy, které mniši v prvních staletích vyprávěli, aby vyslovili hluboké myšlenky a pravdy víry. Podobný styl používá i bratr biskup Juraj Dovala (srov. Dovala Juraj: Ticho, Prešov, 2007).
Kdo je básník? Poznáváme ho jako poutníka putujícího pouští (Poutník), mořeplavce nebo Milého z Písně písní. Pozoruje svět kolem sebe a je přitom neúprosným realistou (Funus na moři) i snílkem zároveň (Sen). Potkáváme v něm hledajícího Boha, který prochází duchovním vývojem. Zatímco v básni „Hvězdy“ pohled na nebe „nepřináší naději a nezažene úzkost“, v básni „Jitřní“ je pohled na Slunce naplněný vědomím, že světlem je Pán, Boží Syn. Vyznání pak přechází v modlitbu ukončenou doxologií.
Z poutníka se stává toulavý klerik, jenž hlásá příchod Božího království mezi Carlsbadem a Pragou (Mořeplavec), žehná trojstěžníky a světí (!) bečky s vínem v podpalubí, slouží mši a nese kříž nebo jindy jako cestující ve vlaku přijímá zpovědi tuláků (Mlčeti zlato).
Vergilius brání toulavému klerikovi, aby se stal „papežencem“, který rutinně vykonává náboženské úkony (Stesk po Arkadii). Pokorným doznáním vlastní bídy a hříchu se básník stává téměř mystikem (Alchymista). Přesto ho stále přepadají pochybnosti (Pouť na Říp nebo Confiteor) jako Ježíšovy učedníky. Nepřestává však „snít o kráse, která jediná nezná mezí“.
Bratra Lukáše úžasným způsobem při jeho vystoupení v kostele v Lounech doprovodil na kytaru MgA. Martin Lindtner, kazatel Církve adventistů z Karlových Varů. Přestože jsme k pořádání autorského čtení básnické sbírky přistupovali s jistými pochybnostmi ohledně zájmu posluchačů, byli jsme příjemně překvapeni dobrou účastí. Pro přítomné byl večer s poezií a hudbou na konci pracovního týdne oázou v poušti. Děkujeme bratru faráři a jeho kolegovi, že pro nás tento večer připravili.

Helena Smolová, farářka náboženské obce