Vzdělávání

Kázání na neděli 29.5.

Modlitba za ty, kteří skrze jejich slovo ve mne uvěří

Milé sestry a milí bratří,

tento čtvrtek jsme si asi mnozí při bohoslužbách připomněli oslavení či nanebevstoupení Páně. Odchází, aby jeho učedníci mohli být vyzbrojeni mocí z výsosti. Měli na tuto moc čekat. Při tomto Ježíšově odchodu neprožívají smutek, ale radost. S radostí se vrací do Jeruzaléma a jsou stále v chrámu a chválí Boha. Takto čekají, až přijde zaslíbená moc z výsosti.

Tuto neděli však evangelijní text podle Janova evangelia 17, 20-26 nás uvádí do událostí před Ježíšovým dílem utrpení, ukřižování a smrtí. Než ho vojáci odvedou, Ježíš se modlí modlitbou, kterou také nazýváme velekněžskou modlitbou. V této modlitbě se Ježíš jednak modlí za své učedníky, ale také za ty, kteří skrze jejich slovo (hlásané slovo Boží učedníky) uvěří v Ježíše Krista.

Číst dál...

Kázení na neděli 22.5

Jan14,23-29

Milé sestry a bratři!

Častokrát k nám zaznělo slovo Pána Ježíše „Učte se ode mne. “Jako křesťané jsme si tuto výzvu brali k srdci a slíbili jsme si: ano, my se naučíme od svého Pána laskavosti, trpělivosti, mírnosti a pokoře. Naučíme se od něho lásce ke svým bližním, odpouštějícímu a milosrdnému poměru k druhému člověku, přestaneme být zlí, sobečtí a naučíme se být lidmi silné víry. Kdo z nás se ale někdy nezachvěl pod tíhou vlastního hříchu, zejména když si uvědomil velikost Kristovy lásky a oběti na kříži a nezatoužil po upřímném pokání? A přece naše usilovné snahy většinou zklamaly, naše dobrá předsevzetí ztroskotala a zůstaly nesplněné sliby. Vlastními silami jsme nevyrostli do pravé podoby Božího obrazu, jak nám ho ztělesňuje Ježíš Kristus, ale zůstali jsme spíše podobní učedníkům po Ježíšově ukřižování, jednou jsme byli mdlí a slabí ve víře, jindy pochybnostmi ztráceli důvěru. Našim slabým lidským silám přichází na pomoc Ten, který nám dává velké zaslíbení: „ Duch svatý, kterého pošle Otec ve jménu mém, ten vás naučí všemu a připomene vám všecko, co jsem vám řekl.“

Číst dál...

Služme Pánu, žijme s vděčností i v různě pokřiveném světě

Skutky 9, 1 – 20, Jan 21, 1 – 19

Drazí a milí v Pánu Ježíši Kristu,

když se řekne 1. květen, vybaví se nám v mysli mnoho obrazů a vzpomínek. Od těch čistě lidských či politických až po nejrůznější biblické výjevy.

Víra, naděje, láska – co si tak pod nimi můžeme představit?

Víra v nás vzbuzuje radost z rozvíjející se jarní přírody. Bůh je s námi a stále se projevuje svými úžasnými zázračnými činy.

Naděje v nás vytváří pocit obnovující se síly. Máme radost z dobře vykonané práce a máme skutečně co slavit, protože bez vlastní činorodosti by byl člověk smutný a nešťastný.

Láska je pak završením všeho dobrého. Od nedávno připomínaného Kristova vzkříšení o Velikonocích přechází k „naší lidské“ květnové, tak jak kdysi v roce 1836 vyjádřil i básník Karel Hynek Mácha ve své lyrickoepické skladbě Máj:

„Byl pozdní večer – první máj – večerní máj – byl lásky čas.
Hrdliččin zval ku lásce hlas, kde borový zaváněl háj...“

Číst dál...

Kázání na neděli 8. května

Text: J 10,11. 27-30

Mezi nejznámější, a zároveň krásné texty, kde najdeme obraz pastýře a ovcí jsou asi tato dvě místa: Ž 23: „Hospodin je můj pastýř, nebudu míti nedostatku“ a Iz 40,11: „Hospodin... jako pastýř pase své stádo, beránky svou paží shromažďuje, v náručí je nosí, březí ovečky šetrně vede“.

V Písmu ale najdeme i místa, kde je obraz pastýře spojen s kritikou zlých politických i náboženských vůdců, jako třeba u Ez 34,2n: „Běda pastýřům Izraele, kteří pasou sami sebe....“, či u Zach 11,15n: „Běda pastýři ničemnému, který opouští stádo!“.

Číst dál...

Velký pátek - památka utrpení a smrti Páně

Velkopáteční příběh budil vždy velké emoce a pochybnosti. Od kritiků křesťanství často slyšíme názor, že biblické pojetí Ježíšova odsouzení je účelovou lží. Tvůrci evangelia prý vše sepsali tak, aby hlavní zodpovědnost padla na židovskou veleradu, židovský zástup, který „nebohého“ Piláta donutí vydat Ježíše smrti. Menší podíl viny přece staví římskou moc do lepšího světla a dává naději, že nebude pronásledovat vznikající církev. Při pozorném pohledu na biblický text však vidíme, že veškeré události kolem Ježíšovy smrti jsou více než reálné. Chování jednotlivých aktérů ukazuje na běžné lidské reakce na Boží přítomnost. Ukazuje na naše reakce k Božímu slovu.

Židovští předáci představují všechny, kdo jsou přesvědčeni o své pravdě a správnosti svých skutků. Své jednání nehodlají změnit, ani když slyší oprávněnou a konstruktivní kritiku. Proč přemýšlet o vlastních chybách, když můžeme zničit toho, kdo nám nepříjemná slova říká? Vždyť může ohrozit naši vážnost a postavení. Není kritik, není problém. Náš život může pokračovat ve starých a v sebejistých kolejích.

Číst dál...